Jaká kamera patří do fotokoutku? Webkamera, systémová kamera a rozdíl, o kterém nikdo nemluví
„Podporuje váš software DSLR?" je nejčastější technický dotaz před nákupem. Je také nejméně přesný — protože „podporuje" může znamenat tři zcela odlišné věci a tento rozdíl rozhoduje o tom, co si vaši hosté nakonec odnesou do ruky.
Tři cesty, jak se snímek dostane do boxu
1. Webkamera. Počítač zachází s kamerou jako s běžným video zařízením a vytáhne jednotlivý snímek z běžícího proudu. To funguje s jakoukoli USB webkamerou — a přes HDMI grabber i se systémovou kamerou. Háček: dostanete vždy jen video kvalitu, obvykle Full HD. 24megapixelový senzor za objektivem v tomto zapojení dodá snímek přibližně o dvou megapixelech. Na tisk 10×15 to sotva stačí, na větší formát už ne.
2. Skutečné propojení. Software mluví přímo protokolem výrobce — u Canonu přes EDSDK, u Sony přes PTP — a kameru skutečně spustí. Výsledkem je přesně ten soubor, který by skončil i na paměťové kartě: plné rozlišení, plné řízení expozice, skutečný blesk. To je rozdíl mezi „kamera je připojená" a „kamera fotografuje".
3. Sledování složky. Tetherovací software výrobce ukládá každý snímek do složky, software fotokoutku vezme ten nejnovější. Pragmatický střední cestou: funguje téměř s jakýmkoli tělem, i s exotickými. Zato v procesu visí druhý software navíc a box musí čekat, až se objeví soubor — jste tak rychlí a tak spolehliví jako tento mezičlánek.
Rozdíl, o kterém se skoro žádný poskytovatel nezmiňuje
I při skutečném propojení se ne každý snímek zpracovává stejně. Hledáček na obrazovce je liveview kamery — video proud, ne fotka. Když host stiskne spoušť, existují dvě možnosti: software vytáhne snímek z tohoto proudu, nebo kameru skutečně spustí a počká na hotový soubor.
U BoothDocku je to záměrně oddělené: jednotlivá fotka spouští skutečně — plné rozlišení, plná expozice. GIF, boomerang a video běží přes liveview proud, protože kamera nedokáže dodat dvacet jednotlivých snímků za čtyři sekundy a protože boomerang vypadá dobře i ve video rozlišení.
Zeptejte se poskytovatele přesně na to, a to odděleně podle režimu: „Spouští jednotlivá fotka kameru, nebo se snímek vytáhne z náhledového proudu?" Pokud je odpověď pro všechny režimy „náhledový proud", kupujete si drahou webkameru.
Jak plynulý je hledáček doopravdy
Živý hledáček se při nákupu málokdy prověřuje a na akci si ho hosté všimnou okamžitě: trhaný hledáček nechá hosty spustit spoušť ve špatný moment a vypadá lacině.
Snímková frekvence přichází ze dvou stran. Za prvé od kamery: naměřeno dodává Sony ZV-E10 přibližně 13 až 16 snímků za sekundu, Canon EOS M50 přibližně 27. Za druhé od softwaru — a zde mnohá řešení ztrácejí polovinu, protože se ptají na nové snímky v pevném taktu, místo aby nechala kameru dát vědět sama. Dotaz každých 400 milisekund dá nanejvýš 2,5 snímku za sekundu, ať je kamera jakkoli rychlá.
Pokud dostanete předvedení, nevšímejte si kvality obrazu hledáčku, ale jeho plynulosti — a nechte někoho před kamerou rychle zamávat.
Video je zvláštní případ
Zde se výrobci rozcházejí. Canon dokáže přes EDSDK spustit svůj skutečný filmový režim — se zvukem, v kvalitě kamery. Sony přes PTP nenabízí žádnou cestu, jak vrátit hotový klip zpět do počítače; tam se nahrává liveview proud, tedy bez zvuku a v náhledové kvalitě.
To není nedostatek softwaru, ale vlastnost protokolů. Důležité je jen, abyste to věděli předem: pokud videa hostů se zvukem patří do nabídky, výběr těla není otázkou vkusu. Samostatná webkamera jen pro video režim je mimochodem legitimní a levné řešení — fotka přes systémovou kameru, video přes webkameru.
Co skutečně potřebujete
- Tisknete 10×15 a sdílíte na sociálních sítích. Dobrá webkamera s pořádným světlem porazí špatně nasvícenou systémovou kameru. Investujte peníze nejdřív do stálého světla, ne do těla kamery.
- Tisknete větší formát, pracujete s greenscreenem nebo prodáváte firemním zákazníkům. Skutečné propojení se systémovou kamerou. Vystřižení je viditelně čistší, pokud výchozí obrázek už není video-komprimovaný.
- Máte už tělo, které nikdo přímo nepodporuje. Sledování složky s tetherovacím softwarem výrobce — funguje, ale stojí vás to sekundu čekání a jeden článek řetězce navíc.
A bez ohledu na cestu: nikdy si nenechte ukázat seznam kompatibility, ale vaše tělo v provozu. Seznam říká jen to, že někdo zapsal název. U BoothDocku jsou Sony ZV-E10 a Canon EOS M50 ověřeny na skutečném hardwaru: rozpoznány, spuštěny, s běžícím liveview.